Merlin je mi tím, čím je pro křesťany Ježíš.
Oyc Nox
REUNION
[příběh života]
Jestli to byla náhoda, nevím. Možná jen vyšší síly vyslyšely mé modlitby. Nicméně jsem shlédl pár jejich videí a pak.. pak jsem ji odpustil.
Ještě před pár týdny bych o ní řekl, jak je její tvorba hnusná a že ji nenávidím. Nyní mohu ze srdce říct, že ji mám rád a je pro mě inspirací, motivací a pohonem na cestě čaroděje.
S odpuštěním této osobě a zbavením se nenávisti vůči ní se ve mně něco rozlomilo a já pocítil, kým skutečně jsem a co od života chci.
Čarodějnictví jsem dlouho zatracoval a zazlíval jsem mu své padnutí do hlubin chaosu, leč nyní už vím, že ten problém nikdy nebyl v ničem jiném, než v mojí hlavě. To já jsem zdrojem toho chaosu, to já zbytečně řeším spousty zbytečností, to já nenávidím a ničím.
Magie, tajemno, záhady a mystéria, oduševnělost všeho a bádání nad smyslem našich životů. Ta možnost pojmout svět, vesmír, ta možnost se duchovně vyvíjet, ta možnost tvořit díla s vyšším posláním.. to vše a více je pro mně čarodějnictví a právě tato spiritualita pohltila moji duši. A jsem za to rád. Cítím se nyní tak naplněně, mám chuť intenzivně studovat, experimentovat a oslavovat sabaty.
Řeči, ano. Je tu jisté ale, nebo spíše faktum. Tento týden jsem v chaosu, je mi psychicky zle a projektuje se to i do školy - uzavřenost před všemi, negativní postoj ve společnosti a absence v pátek. Toto se mi děje už dlouho. Dnes se to liší tím, že cítím neustálé naplnění z poznání a přijetí své cesty čaroděje a umělce a to je obrovský životní krok, i když stále nade mnou mají moji démoni moc. Neočekávám, že se vše změní za noc, je to proces několika měsíců.
V minulosti, když jsem padl do špatného psychického stavu, jakési nízké deprese, ocitl jsem se v prázdnotě. Před sebou jsem měl pouze veliké životní cíle, ale kolem žádné cesty k jejich dosažení. V tom je to dnes jiné, neboť dnes je mojí oporou magično s chutí toto magično zobrazit ve svých dílech. Chápeme? Nezáleží na tom. Budoucnost sama vyjeví, jak moc to přijmutí a odpuštění ovlivní můj příběh.
V rámci umění se ve mně odehrává válka. Je jednoduché proč. Dřív jsem se nedokázal zaměřit na jeden žánr. Chaos mně poroučel, abych se zaměřil na vše. Umění je velmi široký pojem a já toužil pojmout vše. Víte, kolik toho je? Nepopsatelné množství. Nicméně po odpuštění té osobě ve mně pokřupalo mnoho zatvrdlých struktur. Jedna z nich byla i ta hlodající touha po dokonalosti. A tak jsem pochopil, že já miluji fantasy.
Miluji svět draků, magie, tajemna a fantastické přírody. Svým způsobem je pro mně stejně významné i sci-fi.
Toto je opět velký životní krok, i když ho neumím slovy pořádně vysvětlit. Je už jedno, jestli budu malovat obrazy, kreslit mandaly, tvořit komiksy či plácat z hlíny sochy. Vím, že miluji čaroděje s holí a kloboukem, který kráčí starým lesem. Takže konečně vím, na co se chci zaměřit.
A vím, že stane-li se někdo mistrem v jedné větvi, například v malbě krajin, pak je mistrem malby i kresby vůbec. Umění není o tom sedět hodiny před nahou dívkou, je o tom naučit se propojit zrak/fantasii s rukou a naučit se tou rukou to nějak zachytit. Nejlepší je prostě kreslit, prostě malovat. Víc neřešit.
Květen tohoto roku se zapíše do dějin mého života, tím jsem si nyní už jistý. Je to boj, ale to je celý život. Budoucnost ukáže, co se mnou bude, ale já vím, že miluji les, byliny a jezera. A vím, že je ve mně touha pochopit tato mystéria hlouběji a naučit se je zachytit.
Nehodlám dále ležet a fňukat. Půjdu si za svými sny a je jedno, kolik překážek budu muset překonat, protože.. to je prostě život. Se školou to nedopadne vůbec dobře, to nevadí, protože vím, že vše, co se mi v minulosti dělo, se dělo, aby ze mě mohl vyrůst ten, který vždy vzrůst měl.
Pro tento blog REUNION mého života znamená hodně. A to sice to: tento blog bude odteď mým hlavním útočištěm. Budu sem psát články o svém životě, o svých cestách, o čemkoli, co mě zajímá a taky sem budu dávat svoji tvorbu všeho druhu.
To budu moci, neboť brzy budu mít vysněný notebook. Pak to rozjedu na maximum.
Do té doby se loučím. Přeji pěkné dny vašich životů.
O. N.
Rok 2015
Upisuji
svoji
duši,
upisuji se
Luně
a Slunci.
—
Den třístí jiný den.
Týden se rve s týdnem.
Měsíc řeže další měsíc.
Den a den,
a noc a den.
Ráno je nocí,
den je ránem,
noc je dnem.
Dokola, tam zpět a
dokola, magorů luneta.
Ležím,
ŘVU A VRAŽDÍM!
Chemiemi se sytím,
SEBE NENÁVIDÍM!
Do krabice civím,
AGRESIVNĚ SMÝŠLÍM!
—
“Kurvimrde jeden!
Ještě jednou,
poletíš oknem!”
“Kretén vole,
takoví debily
rodit by se neměli!”
“Maminko?
Zabiji se.”
“Ty spratku náš!
Co hrůzná slova
kážeš nám!?”
—
Má máma nemá čas,
na syna,
práce má až až.
Dospělí mají mnoho starostí,
ti mě nevidí,
neřeší.
Spolužáci nevědí,
co se v hlavě mé
honí.
Učitelé chtějí výsledky,
o stavu žáků
nemají zápisky.
O laně se mi zdá sen,
tis do dlaně ryje mi sten.
Plahočím se stále,
jsem na to sám
i bez duše,
nevím,
kam jít dále.
Kdy konec nastane?
Kdy světlo temnotu zasáhne?
Neví to ani Bůh,
možná jen Ďábel.
—
Po roce teroru,
v den zrodu,
hoří ohně porodu.
Satanova pouta
oděná do božských látek
zahrabána byla
v hluboké útroby
naší pramáti Dony.
A pak jas
rozštěpil
les řas.
…
..
.
.
.
Vstup do ticha.
Přibliž se Bohu.
Naplň podstatu svého zrození.
Jiskřící hvězda
Miluji umění. Je tak různorodé, neomezené a volné. Má nekonečné množství možností. Je cestou k pochopení jak sebe samotných, tak všeho v našem okolí.
Umělec je člověk, který dokáže zachytit vše v tomto vesmíru, nebo ve vesmírech jiných. Umělec je pozemským Bohem.
Z hlediska objektivity musím napsat, že mé schopnosti rostou a to celkem rychle. Moje mandaly jsou nyní už přesnější a propracovanější, než-li ty první. Říkám si, že bych mohl začít mandaly prodávat. Peníze se hodí a byl by to fajn doplněk mých studií umění. Já se samozřejmě nebudu věnovat jen mandalám, protože jsem chaotik a různorodý člověk, který se potřebuje věnovat mnoha věcem.
Co bych více psal, asi nic. Pěkný den.
Dřív jsem byl přesvědčen, že mandaly dělat neumím. A taky jsem neuměl, prostě mi to nešlo. Teď jsem to náhodou zkusil a ejhle, no, asi na to mám docela talent, nebo cit, protože mi to nyní jde. Jak jsem řekl, je to jen o rozboření bloků, neexistuje nic složitého a i ten nejpropracovanější obraz světa dělal jen člověk - je možné docílit podobné úrovně, stačí si věřit a vědět, že vše je jen pouhou hrou naší palice.
Nyní se loučím.
O. N.
Něco málo z mých studijních kreseb.
Venuše.
Začal jsem pracovat s hlínou. Tuto Venuši jsem uplácal ze samotvrdnoucí hmoty založené na bázi škrobů a nakonec ji pomaloval akrylem.
Moje nové mandaly.